Dnes je to přesně jeden rok a jeden měsíc, co se téměř z hodiny na hodinu rozhodl v necelých 9 letech odejít... a stále tomu nemůžu uvěřit. Pořád ho vidím, pořád s ním mluvím. Ne že bych neměla dalšího psa... ale Ricky, Ricky byl prostě jen jeden. Byl to obřík plný lásky. Miloval lidi a lidi milovali jeho. Byl nezapomenutelný. Naučil mě toho strašně moc.

S úsměvem vzpomínám  třeba na to, jak jsem se zeptala mladého figuranta Davida, zda si mohu vzít na plac Rikiška. Jasně... vem si Rikiška, řekl v domnění, že budu mít pejska velikostného mé maličkosti. . Přivedla jsem jej. Vyvalil oči a s hrůzou koukal na těch 45 kilo živé váhy a říkal: Tohle je Rikišek????? :-) Obrany měl tuze rád. Figuranty miloval :-)

Kdo, kdo jej znal či poznal  - nezapomene. Byl to prostě PAN PES. Bohužel jeho úkol tu na Zemi byl splněn dřív než jsem očekávala. Na podzim roku 2015 měl torzi žaludku. Zvládl to... a tak už jsme jen zlehka procházkovali a na cvičák chodili jen z nostalgie.

Přesto v lednu 2016 si torzi zopakoval. I tu přežil. Ale ... osud to chtěl jinak... Věděl, že být to cokoliv, co se dá vyléčit.. tak ho nepustím. Tak večer 30.7.2016 v 16,30 začal ztěžka dýchat. Věděla jsem, že se něco nedobrého děje. Byl nervozni, nevěděl, co ho čeká... Ve 23, 39 vydechl naposledy. Už je mu dobře. Ale já vím, že ve skutečnosti je tu se mnou stále a že se jednou setkáme.