V sobotu 13. září proběhl ve spolupráci KK Vítkov a KSK Vítkov-Klokočov na kynologickém cvičišti ve Vítkově XVI. ročník Výstavy voříšků a psů bez průkazu původu. Počasí nám příliš nepřálo a zdálo se, že se to letos prostě nepovede. Potvrdilo se však, že „pejskaři jsou nepromokaví“ a nakonec přijelo plno lidiček s dobrou náladou, úsměvem a protidešťovou výbavou. Začali jsme s menším zpožděním, když jsme čekali na nejvzdálenější účastnici, která se nám po cestě ztratila. Vzhledem k úctyhodné vzdálenosti 205 km, kterou za námi jela, jsme jí to prostě museli dopřát. Přestože se voda na nás valila zespodu i shora, nebyla nouze o veselé okamžiky, zvláště při sportovních soutěžích, ale i při vyhlašování výsledků ve výstavních kruzích:

Nejmladším vystavovatelem byl maličký chlapec z Oder, se svou čivavou a pytel granulí, který dostal, byl větší, než on sám.

Pes sympaťák dostal podobně velký dar a pak jsme zjistili, že se svou paničkou přijel z Ostravy vlakem. Když jsme vymýšleli, jak to zařídit, přišli za námi jiní účastníci výstavy a přestože odměněnou paní neznali, nabídli jí, že ji domů odvezou i se psem a s patnáctikilovou výhrou, protože mají stejnou cestu. Prostě senzační parta.

Další dámu její partner zrazoval, aby se do doplňkových aktivit nepřihlašovala, protož ten jejich pes vůbec nic neumí. Nakonec odjížděli se třemi poháry ze soutěží, inu u nás není o překvapení nouze.

Krátkou přestávku zpestřilo předvedení „vysoké školy poslušnosti“ a prvků obrany, o které se postarali kolegové z Klokočova. Naši vystavovatelé sice mají pejsky vychované, ale pro své potřeby, a tuhle úroveň viděli mnozí z nich poprvé. Vystoupení odměnili zaslouženým potleskem.

Z vítězů v jednotlivých skupinách byl nakonec vybrán NEJ voříšek – kříženec Rexpaní Filipové z Oder a a NEJ pes bez PP – královský pudl Odeta paní Petraturovéz Chlebičova.

Děkujeme všem sponzorům, zvláště pak městu Vítkov za podporu akce. Potěšila nás i návštěva pana místostarosty, který se vzdor větru a dešti přišel za námi podívat.

V samotném závěru se přišla výše zmiňovaná „ztracená nejvzdálenější“ paní, které z huňatého svetru kapala voda rozloučit s tím, že to bylo u nás moc fajn a že za rok určitě přijede znovu. Udělala nám radost, protože „Konec dobrý – všechno dobré“. Tak zase za rok…